SOU TRI NAJKRASNEJSI VECI NA SVETE, ALE PRVNI Z NICH JE VUNE ...
Kralovska hra, bratricku, nenarodil si se s ni, nenaucis se ji. Ale masli -ji, mas ji navzdy. Neomylne. Vdechnes vuni, kterou si stvrt stoletinecitil, a razem zazari stare cesty, davne divky, sprachnivele sruby,ricne brehy. Pamet na vune je nejasnejsi, nejhluibsi, nejzvirectejsi.Proti vunim sou jine vzpominky, denniky, obrazy, sbirky z cest, jenmatne a slepe. Ukryty kdesi v hlave, v te kouli starych vuni,odpocivaji pachy vsech mist, kteremy jsi prosel, vonne podrobnosti,ktere jsi uz davno zapomnel, a cekaji na vitr, ktery je po desetiletichprobudi.
Cichej proto ku vsemu, utlocitly bratricku, a jiz nikdy nekrc nos a nevyrekni zapach.
PRIVON SI KE VSEMU. JE KRASNE, JAK KAZDA DIVKA JINAK VONI. NAVZDY MASUKRYTOU VUNI JEJICH TAJNYCH MIST, MLECNOU VUNI TISICE NEVIDITELNYCHVONNICH ZVIRATEK
VUNE JE NEJDULEZITEJSI I PRO MANZELSTVO. JESTE PO 30 lETECH VZPOMINAMNA UNIVERZITNI PREDNASKY ZE SPECIALNI ZOLOGIE PROFESORA KOMARKA. STARYPAN NAS VAROVAL PRED MANZELSTVIM S DIVKOU? JEJIZ VUNE NAM NENIPRIJEMNA, NEVZRUSUJE. ZRAK NENI DULEZITY. KRASA ZEVSEDNI A SEREDNOSTPRESTANES VNIMAT SLUCH NENI ROZHODUJICI. ZVYKNES SI I NA SKREHOTANI.HMAT KLAME. DRSNE LASKA OHLADI. ALE CICH NELZE OKAMAT.
CO JE NEPRIJEMNE PRVNI NOC, JE OPDPORNE AZ DO SMRTI, NELZE PRVIKNOUT...
PRIVON PROTO NA CESTACH KE VSEMU, BRATRICKU, PROZIJES LEPSI ZIVOT.
Take milovat se je nejkrasnejsi rano. Nejcistsi. S divkou s morskymaocima. Na planinach, vydani dychtivemu slunci. Jako divoci kone. Hrivyvlaji, rzani, kriky se tam trati. Snad to neni hrich, nebyl jsem to ja,kdo vdechl divkam divokou vuni a dal jim horkou pokozku. Jediny je iten, ktery sidli v divkach a ktery sidli ve slunci. Za takovychmilostnych jiter, kdy slunce tkvi v modri jako planouci hreb, simyslivam, ze je lepsi se milovat jen jednou, jedenkrat v zivote sdivkou jizni princeznou a za trest zemrit, nez tisckrat objimatleniveho lemura. Ze krasnejsi je jediny zarici rok zivota nez padesat matnych let. zejediny planouci den vyda za deset tisic tmavych.
O dnesek se starej,bratricku, zitrek se postara sam o sebe! Ale ne vzdycky si to myslivám,vzdyt ne vzdycky zari horske slunce nad planinami. Nejen ve slunci pod sirym nebem dalekych cest je mozno prozit nadhernejitro, muj zivotem omrzely bratricku! I doma, za listopadovych vichru akalnych chladen vchadzi novy den. Vetsina lidi, kupodivu, nenavidijitra, nenavidi probuzeni, znovuzrozeni. Netresti radosti, ale plouzise sklesle domem a zrudne se boji noveho dne. Starci bez nadeje. Vediasi, jak den skonci, proto nenavidi jitra. A staci malo, aby i jejichjitro zezlatlo a den byl stribrny. Staci udelat tri veci: zazpivatdekovnou pisen, vykoupat se ve studene vode, zacvicit si, divocezatancovat. Tri urazlive snadne veci a zmeni se svet! Kalna myslenka aochablost zmizi a na jejich misto prileti sila a s ni pribehne veselamyslenka, mys Lenka, myskalenka. Pouhe tri veci, pisen voda a trochunamahy, a jitro je jine. Ale marne psani, vim, ze to neskusis, ze senezmenis, zivote omrzly bratricku....
Jitrni spev, koupel, pohyb - pocit sily a zdravi.. Nezdolnosti tela.Neporazitelnosti duse. Muzes pak sedet bez pohnuti s rukama na stole,ale presto citis, ze si silny jako ibris, snezny pardal, nejkrasjenjsizvire. Svaly na zadech se ti samy napinaji, a sevres li ruku v pest,zadna moc ti ji bez tve vule nerozevre.I ty sedis klidne, ale z nitra ti sala teplo a sila. Nadherny pocit.Cely svet ti v tu jiterni chvili patri. sedis o samote, nepatrny abezvyznamny, nikdo o tobe nevi, a presto: v takovem jitru ti patrizemekoule!