EXEPERY - ZEMĚ LIDÍ
Jen tehdy se nám dýchá volně, spojuje li nás s našimi bratry společný cíl, kterýleží mimo nás a zkušenost nás učí, ŽEMILOVAT NEZNAMENÁ DIVAT SE JEDEN NA DRUHÉHO, ALE DÍVAT SE SPOLU STEJNÝM SMĚREM.Kamarádi jsou ti, kdo připoutaní k jednomu lanu stoupají k témuž vrcholku a tamse najdou.
Dnes však jsem zakusil žízeň, teprve dnes vidíme studnu, k níž jsmechodili, pozoruji cely prostor kolem. Neviditelna žena může svým kouzlemnaplnit celý dum. STUDNU STEJNE JAKOLÁSKU TUŠÍME NA DÁLKU.
EXUPERY - NOČNÍ LET
To je mravní naučeni, jemuž nás učil MERMOZa jiní. VELIKOST KAŽDÉHO POVOLANI jesnad především v tom, že spojuje lidi. EXISTUJEJEDINY OPRAVDOVÝ LIDSKÝ PŘEPYCH, A TO LIDSKÉ VZTAHY.
Pracujeme li pouze pro hmotný zisk, sami si stavíme své vlastní vězení.Uzavíráme se do samoty, s pomyslnými penězi, jež nám neposkytují nic, pročby stalo za to žít.
Nemůžete si trebars koupit přátelství takého MERMOZE, kamaráda, s nímž vás navždy spojilo společné prožité těžkéchvíle.
Noc v letounu mezi sto tisíci hvězdami, vnitřní mír, několik hodin svrchovanosti,to jsou věci, které za peníze nekoupíte.
TEN NOVY POHLED NA SVET PO OBTÍŽNEMLETU, NA STROMY, KVĚTINY, ŽENY USMĚVY ZÁŘICI.
Kdyby někdo mluvil o odvaze, pokrčil by GUILLAUMET rameny. A kdo by chválil jeho skromnost, zklamal by ho také.On ví, že jeho přednost není v něčem tak průměrném. POKRČIL BY RAMENY PROTOŽE JE MOUDRÝ. VI, ŽE JDE LI DO TUHÉHOSTRACH Z LIDI OPADNE...
BYT ČLOVĚKEM ZNAMENÁ BYT ODPOVEDNÝ.ZNAMENA HANBIT SE NAD NEZAVINENOU BÍDOU. ZNAMENÁ TO BYT HRDÝ NA VÍTĚZSTVÍ,KTERÉHO DOSÁHLI KAMARÁDI. ZNAMENÁ TO CÍTIT, ŽE PŘILOŽIME LI SVÚJ KAMÍNEKK OSTATNÍM, POMÁHAME STAVĚT SVET...
Přistál jsem za klidného večera PUNTAARENAS! Opírám se zady o studnu a dívám se na děvčata. Na dva kroky od půvabnýchdívek vnímám ještě ostřeji lidské tajemství: VE SVĚTE, KDE JEDEN ŽIVOT TAK DOBRĚ NAVAZUJE NA DRUHÝ, KDE SE KVĚTYMÍSI S JINÝMI KVĚTY PŘIMO VE VETRNĚM LÓŽI, KDE JEDNA LABUŤ ZNÁ VŠECHNYLABUTE, SI VYTVÁŘÍ SAMOTU JEN LIDÉ !
EXUPERY - LIST RUKOJEMNÍKOVI
JSEM UNAVEN POLEMIKAMI, VÝHRADAMI, FANATISMY! K tobě mohu přijit a nemusímse ustrojit do uniformy, nemusím odříkávat nějaký korán a nemusím se vzdátčehokoliv, co patří k mé vnitřní vlasti. U tebe se nepotřebuji ospravedlňovat, nepotřebujise obhajovat ani něco dokazovat. U tebe nacházím mír jako v Tournusu.
PŘES MÁ NEOBRATNÁ SLOVA, PŘES MÉ ÚVAHY. KTERÉ MOHOU BYT MYLNÉ, VIDÍŠ VE MNĚ PROSTĚ ČLOVĚKA. CÍTIŠ VE MNĚ VYSLANCE VÍRY, ZVYKU, OSOBNÍCH LÁSEK. TÍM, ŽE SE OD TEBĚ LIŠÍM, NIJAK TĚ NEZRAŇUJI, ALE OBOHACUJI TĚ. DOTAZUJEŠ SE MNĚ, JAKO SE DOTAZUJEME CESTOVATELE.
Já jako každý jiný toužím po uznáni a u tebe se cítím čistý. Proto směrujik tobě. Ani mé návyky, ani mé počínaní těnikdy nepoučili o tom, kdo jsem. Přijal jsi mé takového, jaký jsem. A proto jsibyl, když to bylo nutně, shovívavý k mým postupům a mému počínáni. Jsem ti vděčný, že mé přijímáš takového, jaký jsem. Co bych si počal s přítelem, který by mne posuzoval?
PŘIJÍMAM LI U SVÉHO STOLU PŔÍTELE, POPROSÍM HO, ABY SE POSADIL, KDYŽ KULHÁ. A NECHCI PO NĚM, ABY TANČIL.
Přáteli, potřebuji tě jako vrcholek hory, kde je možné dýchat! Potřebuji seještě jednou vedle tebe opřít lokty o stul v hospůdce s terasou z rozeschlýchprken na březích Saony a přizvat tam dva lodníky, s nimiž si budeme připíjet,klidni a usměvaví jako šťastni den.
BUDU LI BOJOVAT, BUDU TROCHU BOJOVAT I ZA TEBE.POTŘEBUJI TI POMÁHAT ŽÍT ...
